Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Leden 2015

Co říkají staré písničky dnešním studentům

Někdy si opakuji staré písničky, které jsem měl rád, když jsem byl ve věku svých dnešních studentů. Zachycují atmosféru doby, kdy vznikly, a dnes těžko někomu něco řeknou — třeba ta od Vlasty Třešňáka o člověkovi z metra (Jede z Čech až na konec světa…) Jiné jsou stále aktuální a v novém kontextu dostávají hlubší význam (např. Třešňákova „Píseň Karlín“: …a nedoplatek za plyn / bože vždyť takhle člověk shnije / je cítit — někde uniká / Karlín — nedělní chvilka poezie / Karlín — pondělní černá kronika / a v pátek prodloužená. Když jsem objevil na YouTube živou nahrávku Mertových Vzdálených výstřelů, uvědomil jsem si, že nepatří ani mezi písničky, které uplynuly jako voda pod mostem, ani mezi ty stále aktuální a srozumitelné. Měl jsem pocit, že pro lidi, kteří nezažili rok osmdesátý devátý, tahle písnička asi musí být nesrozumitelná. A vzhledem k tomu, že mám možnost dělat pokusy na dětech, při nejbližší příležitosti jsem to vyzkoušel (ostatně interpretace a dezinterpretace dat patří podle RVP do IICT).
 
Vysvětlil jsem tedy svým devíti oktavánům, o co jde, a oni souhlasili, že to zkusí. Zatímco hrála písnička, dělal jsem si poznámky asi takhle:
 
Úvodní řeč: V.M. nechtěl „dělat folkové noviny“ — dá se pochopit, co tím chtěl říci? Pak mluví nejasně: „jestli to není už zjednodušení věci“ — proč asi? (on se vždycky vyjadřoval mlhavě, i jeho poezie je mlhavá, ale tady má možná konkrétní důvod, aby mlžil) a pak pokračuje v podobném duchu, jen o trochu jasněji: „chtěl jsem být smířlivý, jiní lidé nejsou smířliví.“ Nakonec dodává, že „písničku nemohl neudělat“ — proč asi?
 
A pak do těch svých kytarových kudrlinek zpívá:

  • „Katyně, Gdańsk, Praha, Tbilisi, Peking, Baku, Berlín, Budapešť“ — co mají tahle města společného?
  • „krev z dlažby smyje déšť“ — no to je ale otřepané klišé, kolikrát jsme je už četli nebo slyšeli…
  • „po létech vychází najevo, že šlo jen o omyly jedinců“ — proč omyly jedinců? To budu muset vysvětlit.
  • „na věky věků budou bloudit po naší zemi“ — další z Mertových oblíbených klišé (připomíná mi třeba Dětskou křížovou)
  • „střílejí do svých dětí a říkají si bůhvíproč komunisté (potlesk). Možná to říkám za sebe, možná tak trochu taky za vás. Jestli se bojíme mluvit potichu, zkusme to tedy mlčet nahlas“ — proč lidi tleskají? proč to říká za ně? jak se mlčí nahlas?
  • „ruce vrahů nad městem cynicky rozdávají metály vojáčkům jako malým bezprizorným dětem, které ve zkoušce ohněm obstály“ — vojáčky bych spíš přirovnával k nezodpovědným nebo nesvéprávným dětem, ale Merta bůhvíproč miluje slovo bezprizorný (zase ta Dětská křížová výprava)
  • „rozkazy jménem lidu nedal nepřítel, ale komunista (potlesk)“ — copak komunista není nepřítel?

Písnička dozněla a já jsem se začal ptát a doplňovat, co bylo potřeba vysvětlit (samozřejmě by bylo lepší, kdyby se studenti sami ptali, ale tak úspěšný učitel zase nejsem).

Katyň, Prahu, Berlín a Budapešť studenti znali a uměli vysvětlit. Baku jsem neuměl vysvětlit ani já (poradil by někdo?) na Berlíně a na Gdańsku jsme se nějak domluvili společně a jak sovětští vojáci zabíjeli polními lopatkami matky a ženy jiných sovětských vojáků — to jsem musel vysvětlit, masakr v Tbilisi 9. dubna 1989 už zřejmě zavál čas. Mimochodem, Gdańsk — o tom zpívá zase Karel Kryl (Organy w Oliwie zamarły w pół dźwięku).
 
Vysvětlil jsem pro jistotu taky „omyly jedinců“ v souvislosti se sebeočistnou schopností strany a „nezákonnostmi“, ke kterým čas od času „docházelo“.
 
Pak jsme diskutovali o tom, proč za každým slovem „komunista“ následuje nadšený potlesk anonymního davu a student Š.K. vysvětlil, že tleskat znamená „mlčet nahlas“ — to by mě nenapadlo a moc se mi to líbí. A že si anonym v davu s chutí zatleská, když někdo jiný nese kůži na trh, platí dnes stejně jako tehdy.

Písnička o výstřelech do vlastních řad asi není nijak zvlášť podařená. V.M. v ní spíš jen aktuálně reagoval na stojaté vody československého rybníčku v době pěrestrojky a glasnosti, než že by tvořil dílo trvalé hodnoty. Ale předlistopadová atmosféra je v živém vystoupení z léta 1989 zachycena tak dobře, že vypovídá o tehdejší době i dnešním devatenáctiletým a oni rozumějí.
 
Odkazy na zdroje: